'Zahraniční tajemníci jsou buď nudní, nebo nebezpeční.'
Je to linie, kterou s oblibou používá bývalý ministr zahraničí Sir Malcolm Rifkind – zejména proti Borisi Johnsonovi, ve světle jeho komentářů o Saúdské Arábii. Ale když mluvím se sirem Malcolmem, je těžké s ním souhlasit. Rozhodně není nebezpečný – a ani nebyl během svého krátkého, ale většinou mírumilovného působení ve funkci ministra zahraničí.
Ale ani 70letý konzervativní politik není nudný. Nebyl to jen Boris Johnson, kdo se stal obětí hněvu sira Malcolma od jeho odchodu z parlamentu v roce 2015. Minulý rok, aniž by věděl, že jeho mikrofon vysílá živě, byl přistižen, jak Kenneth Clarke říká: „Nevadí mi, kdo vyhraje [ neúspěšné volby do vedení konzervativců], pokud bude Gove třetí.“ Možná už není poslancem, ale to neznamená, že se Rifkind vyhýbá kontroverzi. Ve skutečnosti právě naopak.
City Mill se setkává se sirem Malcolmem Rifkindem
Jeho vystoupení na unijní debatě, na kterou byl pozván, aby promluvil na téma americké hegemonie, to dokazuje. Prohlašuje o sobě, že je „nervózní a znepokojený“ prezidentstvím Donalda Trumpa. Západ v čele s Amerikou byl po rozpadu Sovětského svazu ‚triumfalistický‘. A co je nejdůležitější, nebojí se vyslovit nedůvěru k Rusku a Číně. 'Dokonce i prezident jako Trump,' říká, 'je méně znepokojující než hegemonní mocnost, jako je Rusko.'
Ale sir Malcolm není žádný dogmatický doktrinář. Ve skutečnosti, když s ním mluvíme, získáme velmi silný pocit, že je to člověk, který se řídí spíše pragmatismem než velkými ideologiemi – ve skutečnosti se jeho nedávné paměti jmenovaly „Moc a pragmatismus“, což je název, který také slouží jako stručný popis jeho politického kariéra. S citem mi říká, že ‚nejnebezpečnější období historie dvacátého století… bylo, když se dostali k moci s vypracovanou ideologií, o níž si mysleli, že dokáže vyřešit všechny problémy světa.‘
Když ho posloucháte, je těžké si představit, že má na mysli konkrétní oranžově zbarvenou televizní hvězdu, která se stala prezidentem. Kupodivu si ale Rifkind nemyslí, že Trump pohlíží na svět optikou dogmatu – alespoň pokud jde o zahraniční politiku. Když se ho ptám, zda už dokáže odhalit koherentní ‚Trumpovu doktrínu‘, odpovídá, že ‚jediná věc, kterou nemá, pokud můžeme říci, je ideologie. A v některých ohledech mě to uklidňuje.“
Pro sira Malcolma bude Trumpův relativní nedostatek zkušeností se zahraničními záležitostmi s největší pravděpodobností znamenat, že ho povedou muži, jako je generál James Mattis (Trumpova volba na ministra obrany) nebo Rex Tillerson (budoucí ministr zahraničí) – „vysoce kvalifikovaní“. lidí, podle jeho slov. Jeho pocity jsou však poněkud méně vřelé, pokud jde o další postavy v Trumpově administrativě, které popisuje jako ‚některé velmi riskantní lidi‘.
Věřili byste tomuto muži, že je vůdcem svobodného světa?
Přestože má Rifkind původ v zahraničních záležitostech, stále se živě zajímá o domácí politiku. Koneckonců, právě jemu Kenneth Clarke (v průběhu stejného rozhovoru zmíněného výše) řekl, že Theresa Mayová je ‚zatraceně obtížná žena‘. Myslí si tedy, že ten správný kandidát se nakonec stal vůdcem konzervativců? „Theresa Mayová byla zdaleka nejlepší osobou, která tuto práci přijala,“ argumentuje – nepřekvapivě, vezmeme-li v úvahu jeho žíravé odstranění Govea a Johnsona. Jde tak daleko, že naznačuje, že ‚kdokoli z dalších kandidátů by byl naším Trumpovým momentem‘. Jména nejmenuje, ale jeho úleva, že Mayová nakonec zvítězila, je jasná – ‚díky bohu, že se vedení ujal dospělý‘.
Podporuje dosavadní výsledky premiérky v úřadu – poznamenává, že o Evropě říká „mnohem totéž“ jako ona, a uznává, že od hlasování v referendu je v obtížné pozici. Poznamenává však, že ‚udělala se velká chyba, když se neřeklo, že spuštění článku 50… mělo být nejprve projednáno v parlamentu.‘ Celkově se však zdá, že dosavadní premiérování Mayové je pozitivní, když ji popsal jako ‚docela působivou‘.
Ale myslí si, že to povede ke změně jmění konzervativců severně od Hadriánova valu? Sir Malcolm je koneckonců to vzácné plemeno – skotský konzervativec. V tomto, stejně jako v mnoha jiných věcech, zní opatrně optimisticky. „Skotští konzervativci jsou nyní hlavní opozicí [ve Skotsku]...ve Skotsku je nejméně 30–40 % lidí, kteří chtějí umírněnou středopravou stranu.“ Vzhledem k tomu, že UKIP je ve Skotsku většinou irelevantní, liberální demokraté se stále vzpamatovávají po svém imploze v roce 2015 a Corbynovi labouristé zmítaní rozkoly – Rifkind je odmítá jako „nevolitelné“ – vyhlídky toryů ve Skotsku vypadají slibně. Sir Malcolm si vyhrazuje zvláštní chválu pro Ruth Davidsonovou, vůdce konzervativců severně od hranice; je to ‚velmi charismatická, působivá a atraktivní kandidátka‘.
Sir Malcolm se dostává do situace v Unii. Kredit: Freddie Dyke
Se čtyřmi desetiletími parlamentních zkušeností je tah a odraz unijní debaty starým kloboukem Sira Malcolma. Přestože je ve svém odporu k návrhu nápadně přímočarý, je přívětivě geniální – v jednu chvíli se usměje i notoricky zatvrzelý Peter Hitchens. Rifkind je představitelem dnes již většinou zmizelého druhu politiků – pragmatických umírněných –, kteří věřili v budování konsensu ohledně rozkolu.
Když se člověk podívá na Trumpovy a Le Penové, které je nahrazují, je těžké necítit trochu nostalgie.
